Mezi specifika českého barokního sochařství patří existence výtvarně činných rodin, ve kterých se řemeslo dědilo po několik generací. Zakladatelem kosmonoské sochařské rodiny byl Václav Jelínek (zemřel roku 1713), nejvýznamnějším představitelem pak jeho mladší syn Josef Jiří Jelínek. Od roku 1676 vycházela z dílny vrcholná díla barokního umění. Dělo se tak po několik desetiletí, kdy vznikaly dřevěné i kamenné sochy a sousoší. Vrcholný tvůrčí rozmach prožívala dílna zřejmě ve 20. – 70. letech 18. století. Byla velmi vyhledávaná, objednávky přicházely nejen z okolí Mladoboleslavska, ale i vzdálenějších měst v okolí Prahy. U časných jelínkovských děl (zhruba do roku 1724) je původ nedoložen. |